Jozue 1,9
Tímto povzbuzením končí Boží slova k Jozuovi, když izraelský lid má vejít do země Kanán. Až do té doby stál Jozue ve stínu Mojžíše, velkého Božího muže. Krátce před svou smrtí vložil Mojžíš na svého nástupce Jozua ještě ruce a ten byl naplněn duchem moudrosti. Ale nyní stojí Jozue sám v čele velkého lidu (5. Mojžíšova 34,9).
Sám? I když už nemůže počítat s Mojžíšem, Bůh sám je ještě tu a dodává mu odvahu. Lidsky viděno by Jozue mohl potřebovat dobré rádce pro stavbu obléhacích strojů a pro dobývání pevností. Ale Bůh mu nepřikazuje, aby Izraelity školil ve válečném řemesle; ani mu nedává úkol, aby se staral o zbraně a štíty. Ne, to, co Jozue potřebuje, je plné poddání se Božímu slovu. Bůh mu říká: „Toliko posilň se a udatně sobě počínej, abys ostříhal a činil všecko podle zákona… neuchyluj se od něho napravo ani nalevo, abys byl opatrný ve všem /aby se ti dařilo ve všem/, k čemu se obrátíš.“ (Jozue 1,7)
Jozue má pečlivě studovat zákon, aby podle něho jednal. Potom nemusí kvůli nadcházejícímu boji proti Kananejským klesat na mysli. Nemá se bát a nemusí se děsit nepřátel.
Věřící dnes jsou v boji víry proti „duchovním zlostem /mocím/ vysoko /v nebeských místech/“ (Efezským 6,12). Tu je pro nás nezbytné, abychom četli Boží slovo a přijímali Boží myšlenky do svého nitra a … jednali podle nich. Pak budeme silní. Pak se nemusíme obávat nepřítele ani ničeho z toho, co na nás přijde.
DHIN 10/7/2017