Veden Duchem Božím, nám apoštol říká, že „Bůh je láska“. Také nás varuje před tím, abychom nenáviděli svého bratra. Ve třech po sobě jdoucích kapitolách 1. Janova listu nalézáme silnými slovy daná napomenutí. Kdo nenávidí svého bratra, chodí ve tmě (1. J. 2,9-11) a je vrah (1. J 3,11-15). Kdo tvrdí, že miluje Boha, je nazván lhářem, jestliže přitom nenávidí svého bratra (1. J. 4,20-21). Tyto oddíly rovněž znamenají, že ten, kdo nenávidí svého bratra, nemůže být pravý věřící, neboť „každý, kdo nenávidí bratra svého, vrah jest, a víte, že žádný vrah nemá života věčného v sobě zůstávajícího“; a „kdo nemiluje bratra svého, kterého viděl, Boha, kterého neviděl, kterak může milovati?“ (1. J. 3,15; 4,20).
A přece je ten, kdo je nenáviděn, nazván bratrem, a tak se musíme zastavit a zvážit, zda my sami nejsme zahrnuti v těchto varováních. Nenávist je postoj nevěřícího světa vůči křesťanovi (1. J. 3,13), a jak je tedy hrozné, že i praví věřící se mohou pojit se světem, aby vyjádřili nenávist vůči svým bratrům!
Ale možná, že většina křesťanů by raději než nenávist užívala slovo nelibost. Pak by vyjadřovali jen prudkou nelibost nad chováním někoho nebo nelibost vůči jeho učení. Avšak Písmo odkrývá naše pokrytectví tím, že vysvětluje, jak vypadá nenávist. Ve 2. Paralipomenon 18,7 vyjádřil Achab svou nenávist vůči Micheášovi, protože tento Boží muž vždy mluvil proti němu. A v 1. Mojžíšově 37,4 bratři nenáviděli Josefa a ani nemohli pokojně k němu promluvit. Jestliže nemám spoluvěřícího rád, protože cítím, že se mnou vždy nesouhlasí, nebo jsem s ním tak silně v nesouladu, že ho nedovedu ani přívětivě pozdravit, pak jsem ve společnosti Achaba a Josefových bratrů. To buď daleko! Ve slepé nenávisti vždy zabloudíme; ale víme, že jsme přešli ze smrti do života, když milujeme své bratry (1. J. 2,11; 3,14).
S. J. Campbell,TLIN,9/10/2014