Filipským 2,25
Čestné tituly, jimiž zde apoštol Pavel Epafrodita zahrnuje, jsou působivé: Nazývá ho „bratrem“, „pomocníkem /spolupracovníkem/“ a „spolubojovníkem“. Kdo byl tento muž? Byl Epafroditus evangelista nebo učitel nebo jiným způsobem velmi obdařený Boží služebník?
Neslyšíme nic o tom, že by Epafroditus kázal nebo působil misijně nebo učil v Božím shromáždění. Vše, co o něm víme, se dozvídáme v tomto verši. Byl tu problém – a Epafroditus ho pomohl vyřešit.
Filipští měli na srdci podpořit Pavla ve vězení v Římě. Mysleli na něho, ačkoli byl daleko vzdálen; milovali ho a toužili mu posloužit svým majetkem. Jistě měl ve vězení nouzi, a tak mu rádi chtěli dát, co potřeboval.
Ovšem cesta z Filip do Říma nebyla v té době nějaká procházka. Tu se Epafroditus, tento skromný a nezištný služebník, nabídl, že problém vyřeší: Je odhodlán uskutečnit tuto nebezpečnou cestu a přinést materiální pomoc shromáždění z Filip Pavlovi do vězení do Říma. Nepomáhal proto, aby se chlubil svým nasazením; také ne proto, aby byl slavný nebo obdivovaný. Ne, on chtěl prostě věrně a pokorně sloužit Bohu, chtěl pomoci, kde to bylo potřebné.
Takové muže a ženy potřebujeme i dnes: kteří prostě udělají, co je potřebí; kteří skromně a věrně slouží Bohu; kteří dělají práci, již Pán pro ně připravil. – Jsem já, jsi ty k tomu ochoten?
podle C. H. Mackintoshe,DHIN,14/7/2017