Izaiáš 53,4 – přel.
Ostatek Izraele, který v budoucnosti přijme Mesiáše, hledí zpět na dobu, kdy Ježíš asi tři a půl roku chodil v zemi. Vidí se spojeni s tehdejším lidem a vyznávají jeho vinu jako vlastní. Ve své duchovní slepotě vůbec nepoznali, kdo On skutečně byl. Mysleli, že je potrestán Bohem. Avšak nyní musejí uznat, že se zcela mýlili: Byla to Boží láska, která se zjevila v jimi tak opovrženém Kristu. To, že při uzdravování nemocných a vysvobozování posedlých velmi hluboce pociťoval tísnivé břemeno jejich utrpení, neviděli. Při všech těchto dobrodiních cítil a v duchu nesl utrpení, které přišlo skrze hřích (srv. s Markem 1,41). Jeho divy nebyly pouhými prokázáními moci, nýbrž vždy důkazy Boží lásky a milosrdenství. Nést utrpení a brát na sebe bolesti – to vyznačovalo našeho Pána v době Jeho života na zemi. Nelze to zaměňovat s tím, že On také nesl naše hříchy. To činil výhradně ve třech hodinách tmy na kříži. Jen tam nalézáme smírčí utrpení Božího Beránka.
Že Pán Ježíš nesl utrpení a bolesti ostatně neznamená, že věřící od té doby už nemusejí být nemocní. Nemoc a smrt jako následky hříchu trvají dále. Věřící z toho nejsou vyjmuti (srv. s Fil. 2,26; 2. Tim. 4,20).
Nyní je Kristus v nebi. Ale Jeho milosrdenství a láska se nezměnily. Cítí i dnes s námi a nese naše břemena. „Veleben buď Pán! Den za dnem nese naše břemeno; Bůh je naše záchrana. Sélah.“ (Žalm 68,20 – přel.). Naše utrpení Mu nejsou lhostejná! Protože byl ve všem pokoušen jako i my, s výjimkou hříchu, projevuje nám Svůj plný soucit (Židům 4,15). DHIN,9/7/2017