Ezechiel 1,1.3
Mnoho lidí z Judy, Ezechiel byl mezi nimi, bylo zajato a odvedeno na místo, které mohlo být považováno za jakýsi koncentrační tábor u řeky Chebar. Také všechny poklady z chrámu byly vzaty a dobyvateli odneseny do vzdáleného Babylona. Bůh dovolil, aby se to stalo, protože se lid odvrátil od své oddanosti Jemu a velmi se rozmohlo modlářství.
Zde vidíme, že i v této době rozbitých snů a temných vyhlídek znal Bůh utrpení Svého lidu a zjevil se Svému věrnému služebníku Ezechielovi pro jeho povzbuzení a pro potěšení lidu. To neznamenalo, že by jejich těžké časy skončily – lid bude muset trpělivě čekat ve své probíhající zkoušce na Pána, až jej v pozdější době osvobodí.
Tentýž věrný a milující Bůh, který se zjevil Ezechielovi na březích řeky Chebar, aby potěšil Svůj lid, chce rovněž přijít k nám se slovy potěšení a povzbuzení v našich současných časech potřeby. Pán zná naši situaci a chce jednat, ale jsou tu pro nás lekce víry, kterým se můžeme naučit jen skrze trpělivé čekání na Něho. My křesťané můžeme zakoušet utrpení, která pronikají do našich duší, a přece máme ujištění o přítomnosti Pána v takových obdobích (srovnej se Žalmem 121,4: „Hospodin strážce tvůj, Hospodin zastínění tvé tobě po pravici.“) To jsou skutečně útěchyplná slova pro Boží dítě. Ale jestliže nejsi Boží dítě, je tu také pro tebe dobrá zpráva: „Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteří věří ve jméno jeho.“ (Jan 1,12)
S. J. Faulkner,TLIN,3/10/2014