1. říjen

Byli jste zajisté někdy temností, ale nyní jste světlo v Pánu. Jakožto synové světla choďte.      Efezským 5,8

G. C. Willis, misionář v Číně, napsal ve své knížce „Na Barmské silnici“ následující:

„Je tu cesta, po které každé dobré nákladní auto s opatrným řidičem může jet bezpečně z Lashia do Kunmingu. A je tu cesta, po které může křesťan jít v bezpečí do konce i bez klopýtání (Judy 24) ze země do nebe. Proč tedy ty vraky? To je otázka, kterou jsem si sám kladl u každého vraku, který jsem spatřil. Jedním z nejsmutnějších vraků podél té celé silnice byl vrak nového nákladního auta. Mělo novou karoserii, bylo čerstvě nabarveno, jasně a vesele. Nové pneumatiky a všechno vybavení, které bylo potřebné, tu bylo. Na korbě byly sudy s palivem, kterého bylo dost, aby dávalo energii po celou cestu. A přece sotva cesta začala, už z něho byl vrak. A proč? Připomněl mi mladého křesťana, vybaveného vším, co milující srdce a ruce mohly dát pro cestu životem! Byl opatřen mocnou silou, dostačující pro celou délku cesty až do konce. A přece, sotva mladý život vyrazil, tak pěkně a slibně, už byl vrakem. A proč?

Domnívám se, že Bible nám jasně mluví o primární příčině všech ztroskotání života, a my, každý z nás, uděláme dobře, když vážně zvážíme Jeho varovný hlas. V 1. Timoteovi 1,19 čteme následující slova: „Maje víru a dobré svědomí, které někteří potrativše, zhynuli /ztroskotali/ u víře.“ Jak neocenitelnou hodnotu má dobré svědomí. Není nic, co by je mohlo nahradit.“

Je snad mezi našimi čtenáři někdo, kdo „ztroskotal ve víře“? Je tvé svědomí zatíženo nějakou starou vinou nebo chybným nastavením výhybek? Pak ti může pomoci jen jedno: obrátit se od chybných cest k Bohu a vše Mu bez výhrad vyznat!

DHIN,28/6/2017