Marek 9,38-40
Existuje nebezpečí vyvyšování sebe samého, ale v příběhu, o kterém chceme uvažovat, vidíme jinou léčku, totiž nebezpečí vyvyšování nějaké společnosti. Jan říká: „Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, který nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí.“ Oni sami, ačkoli chodili s Kristem, právě selhali kvůli nedostatku modlitby a půstu a ne- mohli vyvrhnout démona. Nyní zakazují někomu, aby dělal to, v čem oni zklamali, protože nechodí s nimi. Pán ve Své odpovědi ukazuje, že to, co má v Jeho očích cenu nade vše, je vztah učedníka k Němu samému. Snad ten člověk neměl víru, aby se spojil s učedníky, kteří následovali Pána na vnější cestě; ale jestliže mohl konat v Kristovu jménu zázraky, bylo zjevné, že si cenil toho jména a nemluvil by o něm lehkovážně.
Svět tak absolutně zavrhl Krista, že v tom okruhu nebyl nikdo jiný než Kristovi protivníci. Jestliže tu jsou někteří, kteří nejsou proti Kristu, musejí patřit k těm, kteří jsou na Jeho straně, i když jim chybí víra, aby se s Ním veřejně ztotožnili. Jan řekl, že „s námi nechodí“, ale i tak Pán může říci, že není „proti nám“. Učedníci příliš zdůrazňovali toto ošklivé „my“ – slabou, malou společnost, shromážděnou okolo Krista – a příliš málo Krista – tu slavnou Osobu, ke které byli shromážděni. Pán jim připomíná, že Jeho jméno je vše. Nejmenší skutek, i podání číše studené vody někomu, kdo náleží Kristu, je-li učiněn v Jeho jménu, neztratí svou odměnu. H. Smith,TLIN,8/10/2014