2. Královská 22,1
Joziáš byl poslední bohabojný král nad Judou. Při výroku o jeho matce Jedidě se při povrchním pozorování zdá, že jde jen o rutinní sdělení. Historie králů je přece často uváděna podobným způsobem.
Avšak potom se zarazíme: Je zvláštní už to, že osmiletý se stane králem, ale ještě více, že se v bezbožném prostředí bojí Boha.
Byl tu snad někdo za scénou denně činný, aby ho učil dobrému? Vždyť přece čteme: „Ten činil to, což pravého jest před očima Hospodinovýma, chodě po vší cestě Davida otce svého, a neuchyluje se napravo ani nalevo!“ (v. 2)
Mysleme na Joziášova dědečka Manassesa, který byl nadmíru bezbožným mužem. Od toho se Joziáš nemohl naučit mnoha dobrým věcem, jedině že by slyšel, jak se Manasses později před Bohem pokořil (2. Par. 33,12.13). A jeho otec Amon byl tak zlý, že mohl být pro Joziáše nanejvýše odstrašujícím příkladem.
A tak je zřejmé, že Joziášova matka byla tím, kdo učil jejího syna ctít a milovat toho pravého Boha.
I když nám Boží slovo už dále o Jedidě nic neříká, tu nás přece na mnoha místech učí, že matky mají na své děti rozhodující vliv, ať to je k dobrému, nebo k zlému. O špatné matce můžeme číst v Matouši 14,1-13.
Příklady k dobrému jsou například Eunike, matka Timoteova, a jeho babička Lois, které vyučovaly mladého muže v cestě víry (2. Tim. 1,5) – Jaké povzbuzení i pro věřící matky dnes!
DHIN,27/6/2017