V 24. kapitole knihy Jozue slyšíme Jozueho konečné veřejné promluvení k jeho lidu Izraeli a zvláště k jeho vůdcům. Začíná krátkým podáním božského přehledu jejich historie. Nalézáme zde skutečnosti, o nichž se nezmiňuje 1. Mojžíšova kniha, např. že Abrahamův otec Táre a druzí předkové se klaněli modlám. Je shrnuto Abrahamovo povolání, a jak jeho potomci přišli, aby žili v Egyptě, stejně jako vysvobození Izraele z otroctví. „Bydlili jste na poušti za dlouhý čas“, shrnuje 40 let na poušti, ale Bůh jde do větších podrobností při dobývání Kanánu. Vidíme zde, že Bůh užil sršně, aby vyhnal Kananejské, že toto dobytí nebylo výsledkem mečů a luků Izraelitů. Bůh bojoval za Izrael!
Tento vážný přehled je následován výzvou a napomenutím: „Bojte se Hospodina, a služte jemu v dokonalosti a v pravdě.“ Ale jestliže to měli udělat, museli odvrhnout falešné bohy, kterých se někteří z nich zjevně přidrželi. Bůh není spokojen s tím, aby byl jedním bohem mezi mnoha jinými – On nechce sdílet Svou slávu s ničím a s nikým jiným! To je tak pravdivé dnes, jako za dnů Jozueho.
I když Izrael zvolil, že bude dělat cokoli, postoj Jozueho byl jasný: On a jeho dům chtějí sloužit Hospodinu. Jozue brzy zemřel, ale vychoval svou rodinu, aby znala Hospodina a sloužila Mu. Kéž tomu tak je pro každého z nás a také pro každého v našich rodinách! E. P. Vedder,Jr.,TLIN,7/10/2014