Izaiáš 53,1.2
Izaiáš 53 tvoří vrchol prorockých Písem, která poukazují přímo na Pána Ježíše. Hned na začátku je položena otázka. Avšak kdo je tazatel? Je jím věřící ostatek Izraele, který hledí zpět na dobu, kdy Bůh dal Svému lidu Mesiáše. Bůh se zjevil v Ježíšovi; zřetelnější to na ně se obracející „zvěstování“ nemohlo být. Avšak přes všechna slova a Mesiášovy divy Ho lid nepřijal (Jan 12,37.38).
Když se Mesiáš podruhé zjeví na této zemi, stane se věřícím z Izraele jasným, kdo Ježíš skutečně byl: jako proutek a jako Výhonek z kořene, jemný, a přece plný života. „Země vyprahlá“ obrazně popisuje stav židovského národa, kterému chyběla jakákoli duchovní životní síla. Byli naprosto slepí pro krásu tohoto Výhonku. Jen velmi málo se jich skutečně zajímalo o tohoto Člověka. Jeho vystoupení bylo v očích Židů příliš prosté, příliš skromné, a Jeho původ příliš odpuzující – z Nazareta. A přece se v tom Bohu zasvěceném Ježíšově životě ukazovala plná síla a čerstvost, takže Bůh z Něho měl v každý čas Svoji radost.
„V zřeknutí dobrovolném Tys chudým se stal,
odmítls nádheru, bohatství zdejší,
po cestě Své pokorně kráčel jsi dál.
Byl jsi tak velký a přec nejpokornější.“
DHIN,25/6/2017