1. Mojžíšova 2,17
Uprostřed krásného jeviště stvoření postavil Hospodin Bůh svědectví, a toto svědectví bylo také zkouškou pro stvořené bytosti. Mluvilo o smrti uprostřed života. „V který bys koli den z něho jedl, jistotně umřeš.“ Adamův život závisel na jeho přísné poslušnosti. Pouto, které ho pojilo s Hospodinem Bohem, byla poslušnost, založená na plné důvěře v Toho, který ho postavil do postavení důstojnosti – důvěře v Jeho pravdu – důvěře v Jeho lásku.
Chtěl bych poukázat na rozdíl mezi svědectvím, postaveným v zahradě Eden, a tím, které je postaveno nyní. Tehdy, když vše okolo byl život, Bůh mluvil o smrti; nyní naopak, když vše okolo je smrt, Bůh mluví o životě. Tehdy bylo řečeno: „v který bys koli den z něho jedl, jistotně zemřeš“; nyní je řečeno: „Věř a žij.“ A jako v zahradě Eden se nepřítel snažil zneplatnit Boží svědectví ohledně výsledku jedení ovoce, tak se nyní snaží zneplatnit Boží svědectví ohledně výsledku věření evangeliu. Bůh řekl: „Jistotně umřeš.“ Ale had řekl: „Nikoli nezemřete.“ A nyní, když Boží slovo jasně vyhlašuje, že ten, kdo věří v Syna, má věčný život (Jan 3,16), tentýž had se snaží přesvědčit lidi, že nemají věčný život, ani si nemohou domýšlet takovou věc, dokud nejprve všechno neudělají, nepocítí a nezakusí.
Jestliže jste ještě ze srdce neuvěřili tomu, co Bůh dal zapsat, dovolte, abych vás snažně poprosil, abyste dovolili „hlasu Pána“, aby zvítězil nad syčením hada. „Kdo slovo mé slyší a věří tomu, který mne poslal, má život věčný a na soud nepřijde, ale přešel jest ze smrti do života.“ (Jan 5,24)
C. H. Mackintosh,TLIN,29/9/2014