Skutky 27,3
Apoštol Pavel je jako vězeň na cestě do Říma. Leží před ním nejistá, těžká budoucnost. Několik věrných bratrů apoštola doprovází. Jistě to je pro něj velké povzbuzení. Avšak krátce po nastoupení cesty mu Bůh dává ještě jednu zvláštní útěchu.
Loď má mezipřistání v Sidonu v jižním Libanonu. Setník, který je odpovědný za Pavla a za druhé vězně, mu dovoluje krátký výlet na pevninu. Tuto příznivou příležitost Pavel ihned využívá, aby vyhledal v přístavu věřící. Biblický text nám neprozrazuje, zda Pavel některé z nich znal osobně. Ať už je znal nebo ne – jedno je jisté: Pavel přichází k přátelům. Zde se setkávají přátelé, kteří si rozumějí, milují se, protože vědí, že jsou spolu spojeni skrze téhož Vykupitele a Pána. Cena takového vnitřního a hluboce zakořeněného přátelství je nezaplatitelná. Nevěřící pozorovatelé nad tím často žasnou.
Apoštol rád přijímá přátelskou péči věřících v Sidonu. Zakoušená láska, která tuto malou společnost obklopuje jako pouto, je právě nyní pro něho zvláštním dobrodiním. Setkání s věřícími – mezi přáteli – může být opravdovým povzbuzením. A Pán to chce vždy znovu dávat, když naše srdce a cesty vede k sobě navzájem. On zná vhodnou chvíli a správné místo pro taková setkání; a On zná srdce, která jsou skutečně připravená pomoci a mít soucit. Společenství Božích dětí mezi sebou a s Pánem propůjčuje sílu a smělost pro cestu víry, zvláště když začíná být strmou – jako zde v apoštolově případě.
DHIN,22/6/2017