1. Mojžíšova 13,10
Abraham dal svému synovci Lotovi volnost, aby si zvolil nejlepší území pro svá stáda dobytka. Lot bez váhání dal přednost rovině Jordánu před pohořím. Rozum mu říkal, že zavlažovaná rovina přinese dobré úrody a zajistí růst jeho stád. Už nebude vůbec závislý na dostatečných dešťových srážkách.
Taková rajská země odpovídala jeho přáním, a Bůh člověku přece původně také chtěl dát zahradu Eden. Proč by si tedy neměl vzít, když něco takového mohl mít? Při své cestě s Abrahamem do Egypta se naučil oceňovat údolí Nilu, které bylo bohatě zásobeno vodami. Věděl: S malou námahou člověk může v rovině prosperovat.
V povolání a v obchodním životě jsme často v pokušení soudit podle téhož schématu: blahobyt a pohodlí. Avšak neměli bychom nikdy jednat bezmyšlenkovitě, nýbrž ptát se před Pánem: Jaké pohnutky mne vedou a co je Boží vůle? Chceme přece jako věřící jít po každé cestě s Pánem. Pán ale nikdy nepůjde dolů do roviny k Sodomě, kromě k soudu nad tímto hříšným městem.
Jestliže se nám tedy nějaká cesta v povolání nebo v obchodě jeví lehkou a výnosnou, pak to proto ještě zdaleka nemusí být dobrá a Bohu příjemná cesta. Při svých rozhodnutích chtějme myslet na to, že sice jsme ve světě, ale nejsme ze světa. To, co pro sebe zvolíme, abychom to vlastnili, ukazuje, čím skutečně žijeme a kdo jsme. Jen cesta s Pánem se natrvalo prokáže být požehnanou. Tomu se můžeme učit z cest Abrahama a Lota.
DHIN,21/6/2017