Jozue žil po mnoho let po dobytí země a po jejím rozdělení mezi pokolení Izraele. Ke konci svého života svolal Izrael, aby přehlédl to, co Pán pro ně učinil, a aby dal poučení a varování ohledně jejich budoucnosti.
Nic nepochybilo ze všeho toho dobrého, co k nim Hospodin mluvil. Připomněl jim, že všechno se stalo. Ale že tak jako Bůh dodržel všechna Svá zaslíbení k dobrému, tak také přivede všechno to zlé, kterým jim hrozil, jestliže se od Něho odvrátí k bohům okolních národů.
V celé knize Jozue nám je připomínána důležitost zachovávání a činění všeho, co nám Bůh říká ve Svém Slově. Pro Izrael byla Jeho slovem „kniha zákona Mojžíšova“. My, věřící dnes, máme celé Boží slovo, Bibli. Bůh nám opět a opět připomíná, že vše, co je napsáno v Jeho Slovu, je důležité: nemáme se od něho obracet napravo ani nalevo. Naší pohnutkou pro poslušnost Božího slova by měla být láska k Němu a naše oceňování toho, co On pro nás učinil. Jestliže Izrael měl důvod k vděčnosti, my ho máme tím více. Bůh je přivedl do zaslíbené země a pomohl jim porazit jejich nepřátele. Není to, co my máme v Kristu a skrze Něho, mnohem větší – věčný život, vztah k Bohu jako k Otci, a každé duchovní požehnání v nebeských místech v Kristu Ježíši?
E. P. Vedder,Jr.,TLIN,25/9/2014