Židům 10,24.25
Táborák už téměř vyhasl. Jen několik roztroušených zuhelnatělých kousků dřeva ještě slabě žhnulo. Nastávala noc, bylo už cítit chlad a vlhkost. Ale tři chlapci si měli ještě mnoho co vyprávět, než se uchýlili do svých stanů. Ovšem neměli už žádné dřevo. Proto začali svými holemi trpělivě dávat k sobě všechny žhnoucí kousky. A náhle začal ve větru opět plát malý žlutý plamínek. Chlapci měli radost.
Stejně tak tomu je s Božím Shromážděním. První staletí křesťanství byla jako mocný oheň, který zahnal tmu pohanství. Vliv křesťanství svítil jako světlo, a toto světlo osvítilo mravní stíny a šířilo naději. Ale plameny se zmenšovaly. To, co potom vystoupilo do popředí, už nebyla síla živé víry, nýbrž břemeno zavedeného náboženství.
A kde jsme dnes? Nemusíme říci, že ten velký oheň prakticky vyhořel až na jednotlivé žhnoucí kousky? A přece: Víra zůstává – živá a jasná, i když méně viditelná.
Proto, milí spoluvěřící, chtějme to žhnoucí dávat k sobě a nestát zde izolovaně! Chtějme se modlit a číst Slovo, a tak společně vyhledávat Pána. Jeho přítomnost a víra našich bratrů a sester způsobí to, že naše láska k Němu se opět rozhoří. Víra bude znovu svítit; i když ne jako velký plamen, tu přece jako malé světlo, které bude osvěcovat svět, dokud nepřijde Pán.
DHIN,10/6/2017