Nebyla to žádná nová věc, držet svátek stánků – lid to činil v dřívějším probuzení pod Ezdrášem (Ezdráš 3), avšak už od dnů Jozue jej nedrželi se stánky „podle nařízení“ Božího slova (Neh. 8,18 – přel.). A nemůžeme v naší době říci, že večeře Páně byla držena po všechny dny temných věků? A přece teprve nedávno byla vysvobozena ze zajetí lidských náboženských systémů, mohla být zbavena všech modlářských ceremonií a pověrčivých lidských přídavků a být opět držena ve svaté jednoduchosti v přítomnosti Pána.
Držení svátku podle Slova učinilo tu příležitost velmi jasným svědectvím ve velmi temném dni a vyvádí na světlo zásadu, obsahující velké povzbuzení: Čím temnější je den a slabší okolnosti, tím jasnější svědectví je vydáváno těmi, kteří jsou poslušni Slova. V Nehemiášových dnech domácnost /dispenzace – p. p./ spěla ke svému konci – tma se prohlubovala a okolnosti byly slabší než kdy předtím. A přece svědectví, které vydávali, bylo tak jasné, že nemůže být nalezeno nic s tím srovnatelného. Aby se k tomu našla obdoba, jsme neseni zpět tisíc let ke dnům Jozue syna Nun.
Jak hluboce působivý a bohatý na povzbuzení je ten krásný výjev pro Boží lid, nalézající se v posledních temných dnech historie církve. Jen když bude chodit ve svatém oddělení od zla a v poslušnosti Božího slova, shledá, že ačkoli tma se prohlubuje všude kolem a slabost okolností se zvětšuje, výsady, jež věřící požívají, a malé svědectví, které vydávají, bude jasnější a čistší než po dobu celé dlouhé historie selhání církve. Takové svědectví nebude mít obdobu, kromě prvních dnů historie církve.
H. Smith,TLIN,20/9/2014