2. Korintským 5,1
Jen nestárnout! Touto myšlenkou jsou mnozí přímo posedlí. Co se všechno nepodniká s cílem zadržet neodvratitelný úpadek lidského těla anebo jej zpomalit a najít jakoby nějaký druh „elixíru života“ (kouzelný nápoj), který dopomůže k věčnému mládí!
Ale pro věřícího dostal zákon o úpadku vnějšího člověka nový smysl. Jeho tělo je vykoupeno a jednou bude proměněno k podobnosti s tělem slávy Ježíše Krista (Filipským 3,21). Až do té doby nakládá Bůh s tělem ke Své vlastní slávě – už nyní je učinil místem přebývání Ducha Svatého.
Proti „vnějšímu člověku“, který podléhá úpadku, stojí náš „vnitřní člověk“ – nehmotná část naší bytosti, která je ve spojení s Bohem. A v jakém vítězném tónu Pavel píše: „Proto neoblevujeme, ale ačkoli ten zevnitřní /vnější/ člověk náš ruší se, však ten vnitřní obnovuje se den ode dne!“ (2. Kor. 4,16)
Ano, vnitřní člověk čerpá nové síly z nevyčerpatelného zdroje. Je to, jako kdyby byl každý den znovu stvořen skrze moc Ducha, který v něm dává působit Ježíšovu životu. Čím více si věřící cení budoucí slávy a už nyní se z ní raduje, tím méně bude litovat úpadku své vnější schránky. Když je jeho pohled odvrácen od toho, co pomíjí a upírá se na to, co je neviditelné a věčné, očekává Spasitele, který ho pak oblékne tělem slávy.
DHIN,9/6/2017