2. Mojžíšova 15,27
Poté, co izraelský lid musel v Mara udělat hořkou zkušenost o tom, že poušť žíznivým poutníkům nemá co nabídnout, přišel nyní na místo občerstvení. Obojí bylo podle Boží moudrosti potřebné. Neboť ten, kdo poznal zklamání v Mara, uměl ocenit dary, kterými Bůh Svůj lid posilnil a potěšil v Elim.
Nedaří se nám, Božím dětem, dnes stejně? Až příliš často musíme zakoušet, jak prázdné zůstává srdce, když se snaží vzdělávat něčím jiným. Taková zkušenost nás učí, abychom si cenili Božího slova – osvěžuje duši (Žalm 19,8).
Elim znamená: Těšit se z Pána Ježíše, vody života, posilovat se v radosti ze spasení a z požehnání, která v Něm vlastníme. – David se kdysi „posilnil v Hospodinu Bohu svém“ (1. Samuelova 30,6). Znal zdroj síly.
Elim ale znamená také: odpočinek ve stínu Jeho dobroty, odpočinek, který obnovuje vnitřní pokoj a zahání do dáli útrapy pouště. „Synové lidští v stínu křídel tvých doufají.“ (Žalm 36,8) Můžeme také my vyprávět o takových zkušenostech?
Elim je ale zvláštní prožitek Božího lidu v jeho celku. Počet dvanáct symbolicky ukazuje na to, co Bůh člověku svěřil ke správě; a počet sedmdesát vyjadřuje určitou úplnost. Obojí nalezneme tam, kde Pán Ježíš shromažďuje ty Své kolem Sebe; tam je naše pravé „Elim“! – Umíme si ho cenit?
DHIN,2/6/2017