5. říjen

Tedy řekl Josef bratřím svým: Přistupte ke mně.

1. Mojžíšova 45,4

Dosti má takový na tom trestání od mnohých, tak abyste naproti tomu již raději odpustili, a potěšili ho, aby snad přílišným zármutkem nebyl sehlcen takový. Proto prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.

2. Korintským 2,6-8

Když čteme Josefův příběh a jak ho jeho bratři nenáviděli a prodali za otroka, divíme se, že vůbec někdy mohlo dojít ke smíření. Ale byli smířeni, protože Josef viděl Boží ruku ve všem, co se mu stalo. Když přišel čas, Josef jednal se svými bratry způsobem, který měl za následek lítost v jejich srdcích. Teprve když viděl, že došlo k této změně, zjevil se jim a tím dokončil smíření s nimi. Josef jim odpustil; nyní byl s nimi zcela smířen, i když oni ho nikdy ani jednou nepožádali o odpuštění.

I my také potřebujeme odpustit a být smířeni jeden s druhým, když cítíme správný postoj pokání v srdci toho, který nám učinil křivdu, i když on snad neřekl to, o čem si myslíme, že by to byla správná slova. A přece jsou na druhé straně správná slova požádání o odpuštění nezbytná pro opravdové odpuštění a smíření. Ačkoli Josef byl smířen se svými bratry, oni nebyli plně smířeni s ním. Když jejich otec zemřel, měli bratři obavy, co by Josef mohl proti nim učinit. Co zde chybělo? Oni k němu nikdy nepřišli, aby uznali špatnost, kterou mu provedli mnoho let předtím. Když vyznali svůj hřích, i oni byli smířeni s Josefem.

Kéž to je lekce pro nás, abychom na jedné straně rychle odpouštěli a hledali obnovu, když vidíme správný postoj, přestože chybí slova. A kéž tu je na druhé straně správné vyznání. Jenom tehdy tu bude plné obnovení.      A. Block,TLIN,12/9/2014