Římanům 4,4
Tuto zásadu znají všichni, kteří jsou v pracovním poměru. Plat či mzdu na konci měsíce nevyplácí šéf z milosti, nýbrž jako odplatu za pracovní výkon, který zaměstnanec měl provést a splnil. Dvě strany se dohodly na odměňování. Podle toho vypadá mzda (plat).
Tento příklad používá Duch Svatý v našem dnešním verši. Bůh izraelskému lidu představil zákon a Izrael zákon přijal. Věřili si, že budou moci splnit Boží požadavky, a slíbili, že všechno vykonají (2. Mojžíšova 24,3-8). Byla to smlouva: Kdo dodrží zákon, dostane slíbenou odměnu; kdo přestoupí přikázání, nedostane mzdu, nýbrž trest. Po staletí se potom mnoho Izraelitů pokoušelo přesně naplnit zákon. Avšak skutečně se to nepodařilo žádnému. Zákon je sice dobrý a správný, ale žádný člověk nemá sílu ho dodržet. A tak všichni zhřešili. Mzda propadla (Římanům 3,19.20).
Proto je pošetilé chtít dodržovat zákon, aby si člověk zasloužil Boží přízeň. Stejně tak by bylo pošetilé, kdyby si vykoupení dnes vzali zákon za pravidlo života a z vděčnosti ho chtěli dodržovat. Ten, kdo by takto chtěl jednat, přehlíží, že se zákon se svými mnoha přikázáními obrací na přirozeného člověka. Kdybychom obraceli svou pozornost na tyto zákazy místo na Krista, bylo by tělo v nás přímo popichováno k přestoupení. Místo toho máme „sloužit v novotě ducha, a ne ve vetchosti litery“ (Římanům 7,6- 11; Galatským 5,16).
Kristus za nás zemřel, a my jsme zemřeli s Ním. Na mrtvého nemůže zákon už klást žádné požadavky. Teď už nesloužíme zákonu, nýbrž Kristu. S vděčností a láskou obracejme zrak na svého Zachránce a chtějme Ho ve všem poslouchat. DHIN,1/6/2017