1. říjen

Toho času povolav Jozue Rubenitských, Gáditských a polovice pokolení Manassesova, řekl jim: Vy jste ostříhali všeho, co přikázal vám Mojžíš, služebník Hospodinův, a poslouchali jste hlasu mého ve všem, co jsem přikázal vám… A požehnav jim Jozue, propustil je; i odešli do stanů svých… A přišedše ku pomezí při Jordánu, které jest v zemi Kananejské, i vzdělali tu synové Rubenovi, a synové Gádovi, a polovice pokolení Manasesova oltář nad Jordánem, oltář veliký ku podivení.

Jozue 22,1-2.6.10

JOZUE (15)

Více než sedm let uplynulo od doby, kdy tito bojovníci překročili Jordán, aby pomáhali svým bratrům dobývat zaslíbenou zemi. Svůj závazek dodrželi. Jozue jim žehná a chválí je za jejich věrnou službu, a nyní je posílá s mnohým bohatstvím domů k jejich rodinám, které zůstaly ve vlastnictví, jež si zvolili na východní straně Jordánu. Napomíná je, aby se drželi blízko Pána a Jeho přikázání. Ale u Jordánu se zastavují. Mají obavy a starost o své potomky. Budou v budoucnosti přijímáni svými bratry, anebo budou odmítáni kvůli místu, kde žijí? Neptali se Pána, co mají dělat, ale rozhodují se postavit velkou obdobu oltáře zápalné oběti před Hospodinovým stánkem. Dělají to zcela na vlastní pěst. Těch 2⅟₂ pokolení si dříve pro sebe a svůj dobytek zvolilo zem, bohatou na pastviny na východ od Jordánu, raději než zem, kterou jim Hospodin chtěl dát za Jordánem. My často děláme „volbu podle zdravého uvážení“ ve věcech, které považujeme za druhotné; třeba: kde budeme žít, jaké zaměstnání přijmeme, co budeme dělat ve volném čase. Volíme to, co cítíme, že je pro nás výhodné, anebo co děláme raději, než abychom přijali vedení od Pána. Teprve později si uvědomujeme možné následky pro své děti a snažíme se jim vyhnout. Hledáme potom Jeho myšlenky v tom, co děláme?      E. P. Vedder,Jr.,TLIN,9/9/2014