Jákob měl své zápasy. Měl opravdovou víru v živého Boha, ale také měl silnou přirozenost s náklonností dělat věci svým vlastním způsobem. Jeho historie byla dlouhá a pokřivená cesta s mnoha zákruty a zatáčkami. Jeho zkoušky byly rozličné a hluboké, takové, že by průměrného člověka zlomily. Boží ruka milující kázně bezpochyby vyznačovala jeho stezku až do konce jeho života; ta vydávala „pokojné ovoce spravedlnosti“. Jak milé je vidět Jákoba na konci jeho života jako velebitele.
Velmi milé na tom je vidět, že Bůh přijal Jákobovo jméno – On je „Bůh Jákobův“! To je Boží jméno, které je ve Starém zákoně znovu a znovu užíváno. Pravda, On je také „Bůh Abrahamův“ a „Bůh Izákův“, ale mnohem častěji je nazýván „Bůh Jákobův“, než je nazýván jmény těchto druhých patriarchů. V Žalmech samých je třináctkrát nazván „Bohem Jákobovým“. Když zvažujeme Jákobův přirozený charakter a jeho životní historii, divíme se Boží milosti, když se nazývá „Bohem Jákobovým“.
Verš pro naše dnešní uvažování je toho pozoruhodným příkladem. Je zvláště vyhraněný, protože je spojen s jiným Božím jménem: „Hospodin, Bůh zástupů“. Toto jméno znamená, že Hospodin je Bůh nad všemi anděly, kteří jsou „mocní v síle“ (Žalm 103,20). On je také Bůh nad miliardami planoucích nebeských těles ve vnějším vesmíru. On „každé z nich ze jména povolává“ (Žalm 147,4-5). Je svrchovaný Stvořitel a Udržovatel andělů a hvězd, neboť On „podle vůle své činí mezi vojskem nebeským“ (Dan. 4,32). A přece se chce spojit se Svým klesajícím lidem. Sám se spojuje s „červíčkem Jákobovým“ (Iz. 41,14). On je „Bůh zástupů“, ale On je také „Bůh Jákobův“ – náš Bůh!
B. Reynolds,TLIN,7/9/2014