Skutky 9,40
Petra známe z Evangelií jako muže činu. Dlouho nepřemýšlel, nýbrž prostě jednal. Jeho láska k Ježíšovi, jeho Mistru, byla živá a bez pokrytectví. Pro Něho chtěl jít Petr dokonce i do vězení nebo na smrt. Avšak Petr ještě dostatečně nepoznal, jak je sám slabý. Proto mu tehdy chyběla potřebná závislost na Pánu.
Nezbylo, než aby byl Petr hluboce zklamán sám sebou. Kdo by to od něho asi očekával, že svého Pána třikrát zapře! Teprve pohled trpícího Pána způsobil, že se Petr zhroutil a hořce plakal. Později jej trojnásobná otázka vzkříšeného Pána: „Miluješ mne?“ přivede k plnému sebepoznání.
Petr se naučil důležitou lekci. O léta později, když stál v Joppe před mrtvým tělem věrné učednice Dorky – Tabity, vidíme ten výsledek znovu. Místo aby přímo jednal, Petr pokleká a modlí se, ačkoli Bůh skrze něho už způsobil mnoho divů! Ve Skutcích 5,15 čteme, že lidé kladli nemocné na ulici, aby na ně padl Petrův stín, a nemocní byli uzdraveni.
Vyzrálý Petr nyní nepoužívá sebejistě svůj dar. Nestává se aktivním jen proto, že to okolnosti vyžadují a on se považuje za schopného ten problém vyřešit. Ne, on ví, že je závislý na Pánu, a chce se v modlitbě, na svých kolenou, dovědět Boží vůli.
Vtiskněme si obraz modlícího se Petra hluboko do srdce! Také naše láska k Pánu a naše horlivost pro Něho budou ochráněny životem víry před svévolí, chybnými rozhodnutími a slzami.
DHIN,29/5/2017