Nehemiáš 2,4-5 – přel.
Většina z nás, kteří jsme v nějakém povolání nebo se učíme, víme něco o tom, jaké to je, když musíme pracovat pod tlakem času. Je třeba dodržovat termíny. Představení nebo učitelé určují průběh naší práce, někdy také mají vliv na její druh a způsob. Zvlášť těžké to ale je, když máme zastupovat zájmy podniku nebo záležitosti druhých, a nemůžeme to dělat s dobrým svědomím. Boží děti se mohou v každé těžké situaci modlit. Možná, že čas stačí jen k velmi krátké modlitbě, ale je to modlitba k Bohu. A On pomůže a otevře nám nějaké východisko anebo dá myšlenku, která nám pomůže dále. Někdy je to také Jeho pokoj, který v té situaci potřebujeme.
Nehemiáš byl vysoký úředník perského krále. Ale bída Jeruzaléma a Židů, kteří se tam vrátili, ho tížila a ležela na něm, a on tu cítil osobní odpovědnost. Proto se čtyři měsíce v tichosti modlil (Nehemiáš 1,1; 2,1). Avšak nyní je králi nápadné, jak je Nehemiáš smutný, a kvůli tomu ho oslovuje. Zármutek u králova osobního číšníka? To nesmělo být! Nehemiáš se právem ulekl kvůli výčitce toho velkého mocnáře, a pokorně mu sděluje příčinu.
Tu se král Nehemiáše ptá, jaká je jeho prosba! Nehemiáš činí správnou věc. S vytrvalostí se modlil za příležitost, aby mohl králi přednést svou žádost. Nyní je příležitost zde, a on vysílá kratičkou modlitbu vzhůru k Bohu. Pak má vnitřní klid k tomu, aby mohl králi odpovědět. A král jeho prosbě vyhovuje.
Nehemiáš vysvětluje: „I dal mi král vedle štědré ruky Boha mého ke mně.“ (Neh. 2,8) Soustavná modlitba, a pak „krátká modlitba“ pohnuly „ruku Boha mého“ k tomu, že se dotkl srdce světového vládce.
DHIN,26/5/2017