1. září

I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul. Též i Levíta, přišed až k tomu místu, a uzřev jej, pominul.

Lukáš 10,31.32

Kněz a Levíta nechtějí s tím těžce poraněným mít nic společného. Přenechávají ho jeho osudu, udělají kolem něho oblouk a po druhé straně kolem něho přejdou. Hrozné! Nemilosrdné! Sobecké!

V dnešním soužití lidí jsou podobné reakce:

* Tu se musí někdo přestěhovat do domu seniorů. Ne proto, že to je nezbytné, nýbrž proto, že někdo jiný chce mít svůj klid.
* Tu jsou vytlačováni bezdomovci a utečenci.
* Tu bývalý vězeň nedostane zaměstnání, protože se za něho lidé stydí.

Ale i mezi věřícími známe takové věci jako:

* že s někým je těžké vyjít – a my se ho straníme;
* že někdo je skleslý – a my si s tou situací nevíme rady, a proto mu jdeme z cesty;
* někdo je starý, snad i dementní – a my raději nejdeme na návštěvu, protože nevíme, jak s ním máme mluvit.

Pro některé reakce jsou dobré důvody, mnohé se děje také z neznámosti nebo lhostejnosti – avšak mnohé bychom mohli, ale nechceme. Zde je zapotřebí někdo jako ten milosrdný Samaritán; někdo, kdo je „milosrdenstvím hnut“, kdo soucítí, trpí spolu, spolu se modlí – a kdo potom jedná.

Otázka: Na koho konkrétně myslíš? Co kdyby ses teď za toho člověka intenzívně modlil, a pak ses vydal na cestu (telefonicky, dopisem, e-mailem, osobně)? Co kdybys dnes „nepřešel kolem něho po druhé straně“?      DHIN,20/5/2017