Izaiáš 9,6 – přel.
Nyní je nám řečeno něco, co překonává všechny myšlenky. A vskutku tomu tak musí být, když je nám řečeno jméno
„OTEC VĚČNOSTI“ Kdo může myslet na věčnost? Kdo může obsáhnout nekonečno? Nikdo než jen věčný Bůh! Ale ačkoli je věčnost nekonečný pojem, není větší než Ten, o kterém inspirovaný pisatel říká, „Syn dán jest nám“, poněvadž je řečeno, že On je Otec věčnosti. To je nad naše myšlenky! Avšak věříme tomu a ještě více! Věříme, že to je náš Pán, náš Spasitel Ježíš Kristus, jak nám to říká Duch Svatý; a my se radujeme z Jeho velikosti a slávy. Ano, radujeme se z myšlenky, že ačkoli jsme z Boží milosti uschopněni chápat mnoho, přece se radujeme, že toto stále převyšuje naše porozumění. „On jest přede vším, a všecko jím stojí.“ (Kol. 1,17) To je řečeno o Synu.
Po takovém popisu Jeho jména, které vyžaduje velkou energii myšlení, vstupujeme jakoby do klidného přístavu odpočinutí v posledním slovu: „KNÍŽE POKOJE“! Rozmnožování Jeho vlády a pokoje nebude konce (Iz. 9,7). „Nebude konce“ pokoje, z kterého se druzí budou těšit v brzké době skrze Jeho vládu, ale On sám je Kníže toho – ten Hlavní. On je „Kníže králů země“. Není nikdo nad Ním a mimo Něho. Tento je krále Davida větší Syn! Toto je pravý Šalomoun ze Žalmu 72. O době Jeho vlády čteme, že „hory přinesou pokoj lidu… a bude hojnost pokoje, dokud měsíce stává… všichni národové budou ho blahoslaviti… Budiž také naplněna slávou jeho všecka země. Amen i Amen.“ (Žalm 72,3.7. 17.19). H. J. Vine,TLIN,2/9/2014