Lukáš 6,44
Živá víra musí přinášet ovoce víry. Ale žádné pravé Boží dítě se nikdy nemusí obávat, že by jeho jméno mohlo být v knize věčného života zase škrtnuto. To se nestane. Pravé Boží dítě nikdy nezahyne! Avšak ten, kdo jako věřící nechodí věrně, přijde pod vážnou Otcovu kázeň a ztratí svou odměnu – obojí je velmi vážné.
V Ježíšově krvi, v Jeho milosti a věrnosti, je skutečně pokoj a bezpečí. Ne hůl poháněče, nýbrž rozhojnilá milost dává sílu děkovat Pánu za Jeho lásku oddaností celého života.
Jestliže někdo vede nesvatý světácký život, je jistě na místě otázka, zda je tento člověk vůbec skutečně obrácený a znovuzrozený. Bojím se, že mnozí v tomto bodě velmi klamali samy sebe i jiné. Ti, kteří v Matouši 7,22 říkali: „Pane, Pane!“, vyháněli ďábly a konali divy; pošetilé panny zaujímaly místo vně světa, měly lampy a slavnostní oděv – ale olej Ducha a plamen lásky jim chyběly.
Otázka: „Kde jsi?“ se zdála u těchto všech zcela vyřízena, a přece nebyla. Skutky, slova, vyznání podle Písma – to všechno může člověk mít, a přece stát pod slovy: „Jestliže kdo nemiluje Pána Ježíše Krista, budiž proklatý!“ (1. Korintským 16,22) Jak otřesná slova!
Proto otázka všech otázek zní: Jak si stojí mé srdce k Pánu? Je-li tato otázka božsky vyřízena, pak je vše v pořádku; pak tu je pokoj, radost a jistota.
Georg v. Viebahn (1840-1915), DHIN,18/5/2017