2. Korintským 9,8
Když apoštol Pavel psal tato slova věřícím v Korintu, měla u nich být uskutečněna sbírka pro potřebné svaté v Judstvu. Proto je povzbuzuje k tomu, aby přece byli při této sbírce štědří a dávali s otevřeným srdcem a s otevřenýma rukama.
Neapeluje u nich ale na lidský soucit pro ty, kdo trpí nouzi – to neměla být jediná pohnutka pro jejich štědrost, nýbrž vede jejich srdce nejprve k Bohu. Měli v této věci myslet na to, že Bůh miluje „ochotného /radostného/ dárce“ (7. verš).
Ale to nestačí: Mají si také ještě být více vědomi toho, že Bůh chce každý dar nebo dobrý skutek bohatě odplatit – On to „je mocen“. Bůh nikdy nezůstane naším dlužníkem, když něco děláme s pohledem k Němu. Když Mu něco dáme, dá nám to s bohatým požehnáním zpět. Když požehnaně rozséváme, budeme také požehnaně sklízet, neboť tak nám je to přislíbeno (6. verš). Výsledek je, že nejenže my sami budeme mít ve všem naprostý dostatek, nýbrž že budeme také schopni činit ještě další dobré skutky.
Jak povzbudivá jsou přece ta obsažná slova. „Mocen jest pak“ – nejen vzhledem k „dobročinnosti a sdílení se“, na což nemáme zapomínat (Židům 13,16), nýbrž pro všechny oblasti našeho křesťanského života!
„Mocen jest pak Bůh.“ – To si chtějme vtisknout hluboko do svých srdcí a myšlenek. On má moc udělat vše, co se Mu líbí, a nikdo Mu v tom nemůže zabránit.
DHIN,16/5/2017