V těchto verších je nám ukázán Davidův trůn, sláva jeho vlády, jeho pokoj, jeho soud a spravedlnost, a nad tím vším v převyšující a nepopsatelné kráse a majestátu je Ten, který nese vládu na Svém rameni. Jakkoli nevyzpytatelná a neproměnná je sláva Jeho milostivé a slavné Osoby, přece jsme povzbuzováni, abychom se přiblížili. Jak jemně je to uvedeno. On je „narozené Dítě“ a „daný Syn“. Obdivuhodné Dítě! Obdivuhodný Syn! Chceme se před Ním sklánět a klanět se, jako to dělali oni mudrci ve staré době! Jméno je dáno jako pětinásobné: popisuje Jeho slávu ve spojení s Jeho milostivou vládou na Davidově trůnu (7. verš).
Nechť nikdo neříká, že toto je jen pravda království. Je to pravda, týkající se slávy Toho, jenž je nebeským Ženichem Církve. Je pravda, že před sebou máme zemskou část království, ale je to nezměřitelná sláva Osoby Toho, který je vysoko nade vším, co je nám zde ukázáno. A ačkoli naše naděje jsou zvláště nebeské, přece pravá nevěsta se zajímá s hlubokou náklonností o slávu svého Ženicha.
„PŘEDIVNÝ“ je první slovo při vyslovování toho pětinásobného jména Bohem daného Znamení (Iz. 7,14). Žádné slovo nemůže být vhodnější, neboť čím více Ho poznáváme, tím podivuhodnějšího Ho spatřujeme. Farizeové, kteří pozorovali Jeho mluvení, aby Ho mohli polapit v řeči, byli sami krajně zmateni, když stáli v přítomnosti „Davidova Syna“, Mesiáše, Krista, který byl také „Davidův Pán“ (Mat. 22,41-46). On je vpravdě „Předivný“.
H. J. Vine,TLIN,25/8/2014