Židům 13,12
Epištola Židům má jen jedno téma: Ježíše. Na základě toho, co On je a co vykonal, se Pán Ježíš stal naším velkým Vůdcem, nyní i navěky. V budoucím světě bude Vůdcem Svého pozemského lidu a všech národů. Kristus, náš Vůdce dnes, nás vede tímto světem, ačkoli to je rozsáhlá poušť. Z naší strany je potřebná víra, poddanost a láska k Němu. On nás také vede do svatyně, kde Jej vidíme korunovaného slávou a ctí.
Kromě toho nás vede ven za bránu. Proč? „Tábor /stany/“ měl být svatý a čistý, ale ten Svatý Boží byl vyvržen ven za jeho bránu a tábor se stal místem, na které měl být vylit Boží hněv (nejprve v roce 70). Kristus na kříži strpěl „Velký den smíření“ a Jeho dílo způsobilo posvěcení Božího lidu. To se týká věřících z prostředku Židů i pohanů, ale také obnoveného Izraele v budoucnosti. Když Kristus trpěl „vně za branou“, vylil Svou vlastní krev, ne krev zvířat. On byl obětí za hřích, zobrazenou ve zvířecích obětech, jejichž krev byla přinášena dovnitř svatyně, ale těla byla spalována na popel venku za branou.
Krev, přijatá uvnitř Bohem, znamená, že tam jsou přijati věřící; venku byl vykonán Boží soud. Ale ti, kdo jsou jen uvnitř tábora, jsou stále pod Božím soudem. Ježíš je náš Vůdce, který vede pravé věřící ven za tábor. Jediné bezpečí je u Něho, uvnitř svatyně a venku za táborem, ale tam neseme Jeho pohanění, poněvadž On je stále Ten zavržený (Žid. 13,13).
podle A. E. Boutera,TLIN,24/8/2014