Galatským 6,2
U hrobu jednoho křesťana jeden bratr svědčil: „Nesl s námi naše břemena. Bral břemena, která nás tlačila, na své srdce.“
To je krásné a řídké svědectví. Ale proč se tak zřídka vyskytuje? Že věřící mají na srdci břemena – tak tomu je přece všude a za všech časů. Jak je krásné, když někdo z lásky je ochoten spolu nést taková břemena. Jaké požehnání z toho vychází!
Ano, je to výsada, když bereme břemena druhých na své srdce, a tím ulehčujeme srdci druhých a povzbuzujeme je. Pro Pána Ježíše to byl „jeho zákon“, směrnice, která Ho vedla, touha, která Ho pudila: těm, kteří pracují a jsou obtíženi, odjímat jejich břemena. A byla to břemena svědomí a srdce, která těm sehnutým odebíral.
Ten, kdo už trochu zažil, jak je to požehnané brát na sebe břemena druhých – jak to jen Pán Ježíš v dokonalosti činil a může činit –, ten se Mu v tom bude chtít stávat stále podobnějším!
DHIN,10/5/2017