Matouš 25,21
Ten, kdo je činný v hospodářství, ví, že pro odměnu jsou důležité dva hlavní činitelé. Předně činnost sama a zadruhé úspěch, který máme. Ten, kdo je úspěšný, dojde dále.
Ve službě pro Pána Ježíše to je jiné. Způsob naší činnosti závisí na přirozeném uschopnění a na našem duchovním daru milosti. Obojí přichází od Boha. Nikdo by kvůli tomu neměl být domýšlivý. Proto také za způsob činnosti nedostaneme žádnou odplatu. Úspěch je něco, co neleží přímo v naší ruce. Je to Bůh, kdo dává růst (1. Korintským 3,6). Proto zásada, že čím větší úspěch, tím větší odplata, u Boha neplatí. Výsledky naší práce nejsou nedůležité, ale hlavním kritériem pro Boží odplatu je něco jiného.
Podobenství o služebnících, které vypráví Pán Ježíš, ukazuje, že odměnu dostane ten služebník, kterého Pána nazve „dobrým a věrným“. Být dobrým a věrným služebníkem znamená spolehlivě pracovat na tom, co nám je uloženo. Dobrý a věrný služebník dbá na to, co mu Pán dává k činění. Nehledí nalevo ani napravo. Nechce ustavičně dělat něco jiného. Nestará se o to, aby byl viděn od druhých. Nezávidí druhým, kteří mají domněle atraktivnější úkol. Také se nepovyšuje nad takové, kteří mají zdánlivě menší úkol. Ne, „dobrý a věrný“ služebník se zaměstnává tím, co mu jeho Pán svěřil. A očekává všechno od svého Pána, který ho posuzuje.
DHIN,9/5/2017