Filipským 3,15
Apoštol Pavel Filipským předtím vysvětlil, jak nekompromisně běží běh víry, který má jen jediný cíl: „Odplatu /cenu boje/ povolání Božího“ ve slávě.
Všechny své lidské přednosti, vše, co kdysi vyznamenávalo farizea Saula, považoval „za smetí“ a zapomínal na to. To pro něho byla minulost. Nic mu nesmělo bránit, aby se vztahoval po tom, co je vpředu (v. 14).
Jaký je to pro nás příklad! Na své dřívější hříchy jistě rádi zapomínáme. Ale asi málo myslíme na to, že také myšlenky na naše osobní přednosti – skutečné nebo domnělé – se staví do cesty „známosti Krista Ježíše“, a tak pro nás mohou být překážkou (v. 8).
Tváří v tvář této apoštolově nekompromisnosti může lehce vzniknout myšlenka, že tomu přece nikdo nemůže postačit. Proto má Pavel povzbudivá slova pro všechny, kteří nebyli tak dalece pokročilí jako on. Ten, kdo se k tomu chtěl vznést, to měl dělat podobně jako on. Ale tomu, kdo „v něčem jinak smýšlí“, pomůže Bůh dále. V to důvěřoval, aniž by se sám cítil znejistělý.
I dnes jsou rozdíly v duchovním růstu a vedou k různým pojetím. Dokud nejsou ve hře falešná učení nebo zlé cesty, platí směrnice podle Boha: „Ale k čemu jsme již přišli, v tom při jednostejném zůstávejme pravidle a jednostejně smysleme.“ (v. 16)
Dokud máme před očima společný cíl – a to apoštol předpokládá také pro ty, kteří „v něčem jinak smýšleli“ – máme být poslušni tohoto naučení.
DHIN,8/5/2017