Římanům 8,21
Svoboda milosti Boží je přítomný podíl, svoboda slávy je výhled Božích dětí. Bůh nám vyšel vstříc v našem odcizení od Něho, odpustil nám hříchy, přivedl nás k Sobě, dal nám Svého Ducha, a dal nám radost ve Svém Synu. Všechno to je milost, dokonalá milost, a Boží dítě je ve svaté a šťastné svobodě této milosti v přítomnosti svého Boha. Máme také svůj výhled, radujeme se „v naději slávy Boží“ (Řím. 5,2). Jeho sláva jako Stvořitele je vyhlašována Jeho nebesy; Jeho sláva v novém stvoření bude vyhlašována v Jeho dětech.
Sláva, daleko převyšující slávy tohoto stvoření, čeká na Jeho lid. Kristus, Syn Boží, vzkříšený Člověk, je Hlavou nového stvoření, jehož slávy Ho budou hodné. Krátké pohledy na nebeskou slávu byly možné v malých okamžicích na této zemi. Jeden byl dán na Hoře proměnění, a sláva opět svítila z Ježíšovy tváře v nebi, když Saul byl na cestě do Damašku. Cena povolání nahoru čeká na Boží děti. Budou učiněny podobné Kristu, bude v nich zjevena sláva, budou zářit s Ním, zjevovat Boží slávu.
Až budeme ve slávě, budeme uzpůsobeni tak, že tam budeme ve svobodě. Můžeme mít pro sebe zvlášť místo v nějakém paláci, ale dříve, než se z něho budeme moci těšit, musíme nejprve do toho paláce vejít, a dále musíme být ve správném stavu k vejití tam. Nuže, nejenže jsme děti Boží, které čeká sláva, nejenže Pán řekl: „Jdu, abych vám připravil místo,“ ale On učiní ty Své dokonale vhodné pro to jasné místo, do kterého je přivede.
H. F. Witherby,TLIN,21/8/2014