Žalm 139,7
Boží podstatě odpovídá, že není vázán na prostor a čas. My jsme vždy jen na jednom jediném místě, nikdy zároveň na více místech. Potřebujeme čas, abychom se dostali z jednoho místa na druhé. U Boha tomu tak není. Proto nemůžeme od Boha utéci. Je jedno, kde jsme, Bůh nás vidí všude. Zda jsme pod volným nebem nebo hluboko ve štolách dolu, ať se zdržujeme na jasném slunečním světle nebo v úplné tmě, pro Boha to neznamená žádný rozdíl.
Boží všudypřítomnost pro nás může být velkou útěchou, když se cítíme sami. Na druhé straně by se nám nikdy nepodařilo před Bohem utéci nebo se před Ním schovat.
Jako člověk na zemi se Pán Ježíš poddal zemským okolnostem. Nikdy, tak jako my, nebyl zároveň na více místech. A Svým učedníkům řekl: „Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odešel. Neboť neodejdu-li, Utěšitel nepřijde k vám; a pakli odejdu, pošlu ho k vám.“ (Jan 16,7) Utěšitel (Správce, Zastánce), Duch Svatý, se nestal člověkem; On není – ačkoli je na zemi – vázán na nějaké místo. Přebývá v každém věřícím osobně a v Božím Shromáždění celkově. Každý věřící, ať se nalézá kdekoli na zemi, má Boha, Ducha Svatého, přebývajícího v sobě.
Duch Svatý nás chce vést. Chce nás uvádět do celé pravdy. Staví nám před oči Pána Ježíše, abychom Jej oslavovali. Na nás je žít tak, abychom prakticky zakoušeli požehnané účinky přítomnosti Ducha.
DHIN,11/11/2015