Pokolení Manasses a Efraim nevyhnala všechny Kananejce z území svého dědictví. Ale řekli Jozuovi, že jsou velmi velký lid, a stěžovali si, že území, které jim připadlo, je příliš malé. Nepadáme často do stejné pasti? Náš Bůh a Otec nám požehnal každým duchovním požehnáním v nebeských místech v Kristu. Často si přivlastňujeme velmi málo z těch bohatých požehnání, která nám Bůh dal. A přece si stěžujeme, že nedostáváme dost, aby to uspokojilo naše potřeby. Shromáždění jsou nudná, suchopárná, ne na úrovni mých potřeb – tak to říkáme mezi jinými nářky. Nic z nich nemám! A jdeme někam jinam a hledáme zelenější pastvy!
Jozue řekl svým společníkům v pokolení, aby šli do lesů a porazili stromy, vymýtili pro sebe zem. Odpověděli, že to pro ně stále nebude dost, a stěžovali si, že Kananejští mají železné vozy, rovnající se dnešním tankům. Bůh nezamýšlí, abychom byli křesťany živenými po lžičkách. Izrael měl bojovat s nepřítelem a záviset na Boží pomoci. David později napsal: „Tito ve vozích, jiní v koních doufají, ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme. A proto oni sehnuti jsou, a padli, ale my povstali jsme, a zmužile stojíme.“ (Žalm 20,7-8)
Nepřítel má v zásobě mnoho těžkostí a hříchů, aby zabránil našemu pokroku a aby nám uloupil požehnání, která nám Bůh chce dát. Kéž bychom je odmítli a uchopili věčný život, ke kterému jsme povoláni (1. Tim. 6,12)! E. P. Vedder,Jr.,TLIN 18/8/2014