Když apoštol Jan psal své Dopisy, bylo křesťanství staré už několik desítek let. Došlo k velkým politickým a společenským změnám. Tak například byl zničen Jeruzalém a chrám a přestala tam obětní služba. K tomu přišly nové náboženské proudy. Nyní vyvstala otázka, do jaké míry se křesťanské učení a praxe musejí přizpůsobit změněné situaci. O této otázce se diskutuje až do-dnes. Co by Ježíš řekl, kdyby dnes žil na zemi? Co by Pavel napsal, kdyby teď byl u nás?
Jan, inspirován Duchem Svatým, dává na tyto otázky jednoznačnou odpověď. To, co bylo učeno od počátku, má v nás beze změny zůstávat. Trvá na tom, že máme pevně držet to, co on sám a druzí apoštolové od Pána slyšeli a učili. „Co bylo od počátku, co jsme slýchali, co jsme očima svýma viděli, a co jsme pilně spatřili, a čeho se ruce naše dotýkaly, o slovu života /ohledně slova života/… zvěstujeme vám.“ (1. J. 1,1.3)
Křesťanská víra a také náš osobní vztah k Pánu Ježíši a k Otci mají svůj základ v tom, čemu učí Nový zákon. Toto učení zůstává ne- proměnně platné. Avšak už za apoštolova života tu byli bludaři, kteří chtěli věřící svádět. Logicky znějícími argumenty „rozvíjeli“ učení dále. Kdekoli se to až dodnes děje, opouští se Boží zjevení v Jeho Slovu a následují se klamné závěry omezeného lidského rozumu. Jak ale budeme před těmito bludy ochráněni? Když se budeme pevně držet toho, „co bylo od počátku“.
DHIN,4/5/2017