1. Mojžíšova 6,18
V zápalné oběti nalézáme předobrazně znázorněno to, co Kristova oběť znamená pro Boha. V oběti za hřích naproti tomu vidíme, co Jeho smrt znamená pro nás.
Ty dvě stránky od sebe nelze oddělovat. Obě oběti jsou zabity na stejném místě. Toto místo je pojmenováno po zápalné oběti, a dokonce i při nařízeních o oběti za hřích je oltář nazýván „oltář oběti zápalné /kral.: zápalu/“ (3. M. 4,10).
V pořadí obětí ve 3. Mojžíšově 1-5 přichází zápalná oběť nejprve: Protože Pán Ježíš Svou smrtí na kříži Boha Otce dokonale oslavil; protože Jeho dobrovolné oddání se vystupovalo k Bohu jako „vůně spokojující /libá vůně/“ – proto mohl také jako oběť za hřích způsobit smíření za naše hříchy, které odpovídalo Boží svatosti. Celé dílo na Golgotě ve svých rozmanitých účincích je založeno na zápalné oběti (Ef. 5,2).
Libá vůně věčné ceny, s kříže, kam byl povýšen,
stoupala tam k Bohu v nebi, když Beránek poslušen –
spasil nás od hříchu všeho, Bůh byl Synem oslaven.
Na tom kříži soudu tíži, trest za hřích náš pykal sám,
spraved’nost a pokoj sobě políbení daly tam.
Stav se naším Veleknězem, vstoupil k Bohu v nebes chrám.
DHIN,30/4/2017