Jan 20,24.25
Z těch nemnoha míst v Bibli, v nichž je zmínka o apoštolu Tomášovi, vyplývá, že měl ke svému Pánu hlubokou lásku, ale také, že měl sklon k těžkomyslnosti a rezignaci. Když Pán Ježíš byl volán k Lazarovi do Betanie do nepřátelského Judstva, říká Tomáš pro něho typická slova: „Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.“ (Jan 11,16)
Tomáš není přítomen, když se Pán Ježíš večer v den Svého vzkříšení zjevuje učedníkům. A vyprávění svých spoluučedníků, že viděli Pána, odmítá věřit. Žádá si hmatatelné důkazy o Jeho vzkříšení. A jak reaguje Pán? Nechává Tomáše sedm dní v tomto stavu mezi pochybností a nadějí. Avšak když se učedníkům znovu zjevuje, vyzývá Tomáše, aby udělal přesně to, na čem předtím trval. A pak se obrací k srdci Svého učedníka s výzvou, aby nyní už nepochyboval, nýbrž věřil. Tomáš, přemožen, volá: „Pán můj a Bůh můj!“
Kdykoli byl Tomáš sklíčen nebo hrozilo, že rezignuje, vycházel mu Pán ve Své milosti vstříc a pomohl mu tyto fáze překonat. Proto nemusí Tomáš zůstávat ve vzpomínkách jako ten „nevěřící Tomáš“, nýbrž jako učedník, který vydal o vzkříšeném Pánu krásné vyznání.
DHIN,28/4/2017