Po sedmi letech bojů byla země nyní rozdělována do dědictví pokolením. Juda byl první na řadě a 85 let starý Kálef, ten neohrožený starý bojovník a bývalý zvěd, vystoupil s nárokem na podíl, který mu byl slíben Mojžíšem před 45 lety, protože cele následoval Hospodina Boha Izraele. Kálef dostal jako své vlastnictví Kariat-Arbe, město Arbeho. Ti tři hrozní obři, které zvědové kdysi viděli, synové Enakovi, tam stále byli. Ve svém pokročilém věku Kálef šel a porazil, vyhnal a zabil tyto obry. Jméno jejich města bylo změněno na Hebron, které znamená obecenství.
Kálef se u toho nezastavil, ale vyšel proti sousednímu městu Kariat-Sefer. Byl nejen zdatný starý bojovník; věděl také jak povzbudit i druhé! Nabídl svou dceru Axu za manželku tomu, kdo by dobyl Kariat-Sefer. Jeho synovec Otoniel po této výzvě vstal a vzal to město. Kariat-Sefer, město knihy, se stalo Dabir, Slovo (Boží).
Axa si cenila toho dědictví tak jako její otec. Nutila Otoniele, aby žádal za pole jako svatební dar, a když jim Kálef pole dal, seskočila ze svého osla a žádala o prameny vody na zavlažení pole. Proste a bude vám dáno, říká náš Pán. Jak překrásné, když nejenom mladí muži si žádají toto duchovní požehnání, ale když toto požehnání hledají také mladé ženy!
E. P. Vedder,Jr.,TLIN,7/8/2014