Skutky 1,8
Jednoho dne byl indický evangelista přepaden násilnickými muži a odvlečen do džungle. Na jedné mýtině mu sundali pásku z očí. Tu viděl, že tam táboří asi padesát mužů. Vůdce držel samopal, hrozivě obrácený na něho. Vyzval ho, aby konečně přestal s tím kázáním. Jen svádí lidi a přináší jim nějakého cizího Boha, místo aby bojoval za jejich osvobození. Evangelista se neohroženě přiznal k Ježíšovi, Božímu Synu. Nato vůdce hrozil: „Mohu tě zabít a žádný ti nebude moci pomoci.“ Tu kazatel řekl: „Ty máš samopal. Můžeš mne zabít. Ale já mám zbraň, která je silnější než tvůj samopal.“
„Vy jste ho neprohledali?“, obořil se vůdce na své lidi. „Ale ano – nic u sebe nemá,“ odpověděli. „Takovou zbraň jsem neměl na mysli,“ prohlásil evangelista. „A použiji svou zbraň teprve poté, co ty vystřelíš!“ Vůdce se na něho nevěřícně podíval. „Co to má být za zbraň?“
„Ty mě můžeš zabít,“ řekl evangelista důrazně. „Ale pak se o tom doví mnoho lidí. A pak řeknou: Tato víra křesťanů musí být silná, když ten evangelista je dokonce připraven za ni zemřít! A tak mnoho lidí přijde k tomu, aby uvěřili v Ježíše Krista. – To je moje zbraň!“
Vůdce se zamyslel. Ta slova mu vrtala v hlavě. Nakonec odložil zbraň. „Odveďte ho zpátky!“, přikázal svým mužům. „Ale toto není poslední slovo!“, volal za evangelistou.
„Když pak vás vydají, nebuďte pečliví, kterak anebo co byste mluvili; dáno bude zajisté vám v tu hodinu, co budete míti mluviti.“ (Matouš 10,19) DHIN,25/4/2017