Marek 12,41-42 – ČSP
Dvě lepta té chudé vdovy převážila na Jeho váze všechny oběti dohromady. Je poměrně snadná věc dát desítky, stovky a tisíce z našich nahromaděných pokladů, ale není snadné odepřít si jedinou věc. Ona dala celé svoje živobytí domu svého Boha. To bylo to, co ji vedlo do takové mravní příbuznosti ducha s velebeným Pánem samým.
Proč Duch Svatý má takovou starost, aby řekl: „dvě lepta, což je quadrans“? Proč neřekne zrovna: „Vhodila do ní quadrans.“? To by nikdy nestačilo! Neukázalo by to tu skutečnost výjimečné krásy, pravý rys oddanosti celého srdce. Kdyby to měla vše v jednom penízi, musela by dát vše, nebo nic. Když ale měla dva peníze, měla volbu, zda si polovinu neponechat pro sebe. A jistě většina z nás by považovala za zvláštní oddanost dát Pánu polovinu všeho, co vlastníme. Ale tato chudá vdova měla pro Boha celé srdce. Zcela ztratila ze zřetele sebe a své zájmy, když vhazovala celé své živobytí do toho, co jejímu srdci představovalo Boží věc.
Jak málo věděli tito lidé, čí oko na ně hledělo, když vhazovali své oběti! Jak málo mysleli na to, že jsou pozorováni Tím, jehož oko může proniknout nejzazší hlubiny jejich srdcí a číst jejich pohnutky. Je dobré mít na paměti, že Ježíš sedí „proti pokladnici“. Jeho svaté oko nespočívá na peněžence, ale na srdci. Nezvažuje sumu, ale pohnutku. Mělo by být naši hlubokou radostí správně odpovědět s vědomím, že On miluje radostného dárce, protože to je přesně to, co je On sám! C. H. Mackintosh,TLIN,5/8/2014