2. Mojžíšova 2,11
Jakou horlivost o své bratry ukázal Mojžíš při této příležitosti! Ale nejednal v souhlasu s Bohem. Boží čas, soudit Egypt a osvobodit Svůj lid, ještě nepřišel. A služebník, mající porozumění, vždy počká na Boží čas. Mojžíšův čin byl ovlivněn dvojím: totiž strachem před hněvem lidí (Egyptských) a nadějí, že získá přízeň lidí (Izraelských).
V životě víry bychom se neměli nechat vést ani jedním z těchto vlivů. Co je hněv člověka nebo jeho přízeň pro toho, jenž je ve spojení s velkým Bohem! Nepotřebuje se ohlížet „sem i tam“, nýbrž platí pro něho slovo: „Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.“ (Přísloví 4,25)
Ve službě pro Boha je důležité, abychom se bez bázně nechávali vést Jeho Slovem. Pak se nebudeme ohlížet „sem a tam“, nýbrž budeme hledět vzhůru a kupředu.
Jestliže ale ve svém chování vše nasadíme na to, aby se jen na nás žádný člověk nerozhněval, anebo když chceme dosáhnout jeho přízně, pak tu nejsou předpoklady pro to, abychom sloužili našemu Bohu. Chybí nám potom vědomí, že jsme od Boha povoláni, že stojíme před Ním a že jednáme podle Jeho vůle. Avšak to je ve službě pro Boha nezbytné. Můžeme druhým skutečně sloužit jen tehdy, když hledíme cele na Boha a chceme se líbit Jemu samému. K tomu zcela patří také společenství s našimi spoluvěřícími a přijímání jejich rad. Ten dokonalý Služebník, Pán Ježíš, se nechtěl líbit lidem, nýbrž jen Bohu. Proto u Něho nebylo žádné obracení „sem a tam“, nýbrž Jeho oko bylo stále obráceno na Boha.
DHIN,24/4/2017