1. Mojžíšova 45,13
Když Josefovi bratři přišli do Egypta, aby nakoupili obilí, snažil se Josef probudit jejich svědomí. Jeho přísné jednání je přivedlo k zamyšlení: „Jistě provinili jsme proti bratru svému…, proto přišlo na nás soužení toto.“ (kap. 42,21) Avšak později směli prožít, že Josef nemyslí na pomstu, nýbrž že se o ně laskavě stará. Když se jim konečně dal poznat, poslal je ještě jednou zpátky k jejich otci s příkazem, aby mu pověděli o jeho slávě v Egyptě.
Josefův příběh je jeden z nejkrásnějších ze všech předobrazů ve Starém zákoně, které nám představují Krista. Jeho život vedl ponížením a utrpením ke slávě. Josefova sláva „v Egyptě“ ukazuje na tisícileté království, kde Kristus bude uznán jako Zachránce světa a bude spojen se Svými „bratry“ z Izraele. Avšak i k nám, věřícím doby milosti, mluví Josefův život jasnou řečí.
„Povězte také otci mému o vší slávě mé.“ Nevyvolává to také v nás ozvěnu? Když hledíme na Pána Ježíše v Jeho svatém životě a v Jeho obětní smrti, když přemýšlíme o Jeho oddanosti Bohu a o Jeho lásce k nám, pak dostáváme hluboké dojmy o Jeho slávě. Jsme puzeni k tomu, abychom svůj obdiv vyjádřili před Bohem. Když ctíme Syna, Otci to činí radost (Jan 5,23).
Když jsou věřící shromážděni v první den týdne, aby přijímali pamětné jídlo Pána Ježíše a klaněli se Otci „v duchu a v pravdě“ (Jan 4,23.24), pak jsou tyto slavné podstatné rysy Syna zvláštním tématem jejich modliteb k Otci.
DHIN,23/4/2017