1. Mojžíšova 17,8
Bůh slíbil Abrahamovi a jeho potomkům celou zemi Kanán. Avšak Abraham z ní nevlastnil ani malý kousek. Přesto Abraham věřil Božím zaslíbením. Přešla staletí a Abrahamovi potomci, izraelský lid, stojí na hranici země Kanán, aby ji dobývali. Všichni znají Boží slib a často zažili Boží sílu a pomoc. Nyní mohou směle jít do Kanánu a vzít zemi pro sebe do vlastnictví.
Na tomto místě jim Bůh říká něco pozoruhodného: Dostali každé místo, na které položí svou nohu. Museli zemi skutečně a osobně vzít do vlastnictví. Neobdrží ji paušálně a bez svého přispění a ne naráz, nýbrž krok za krokem.
Tato požehnání Izraele v zemi Kanán jsou obraz duchovních bohatství, která věřící dnes vlastní v nebeském světě. Tato požehnání jsou ze zásady už naším vlastnictvím v Kristu. Dopis Efezským o tom podrobně mluví. Avšak abychom se z nich také skutečně ve svém životě radovali, musíme – tak jako Izraelité – tu zemi krok za krokem „dobývat“. To děláme, když čteme Boží slovo, když v něm poznáváme poklady, ve víře se z nich těšíme a žijeme v nich. Jsou to nejvyšší požehnání, na která bylo možné pomyslet. Máme se věčně zdržovat jako děti a synové v bezprostřední Boží blízkosti, a to s přirozeností, která Mu odpovídá, a v atmosféře lásky. Avšak pro naši starou přirozenost nejsou taková požehnání přitažlivá. Proto to vyžaduje duchovní energii a Boží zbroj, abychom „tu zem“ krok za krokem brali do vlastnictví.
DHIN,22/4/2017