2. Mojžíšova 14,15
Izraelský lid si myslí, že je ztracen: za sebou má Egyptské vojsko – před sebou Rudé moře – okolo sebe hory. Mojžíš lid uklidňuje: Mají se ztišit a dávat pozor na to, jak je Hospodin zachrání. Mojžíš zjevně přednáší křik lidu před Boha. A Hospodin mu odpovídá jako představiteli lidu: „Co voláš ke mně?“
Pro lid tehdy, stejně jako pro nás, platí: Modlit se, když je čas jednat, je chybné. Jednat, když je čas modlit se, je rovněž chybné. Často jdeme, když máme zůstat stát – a zůstáváme stát, když máme jít.
Izraelité se jistě divili: Jak máme jít dopředu tam, kde Rudé moře uzavírá cestu? Jak je máme přejít? Vyřešit tento problém se zdá nemožné! – Avšak Bůh nedává žádný úkol, aniž by zároveň nedal sílu a odvahu, aby bylo možné tento úkol vykonat. Může se ovšem stát, že svým jednáním a vedením naše srdce staví na zkoušku. Jestliže však jsme zvyklí Ho následovat, obdržíme od Něho sílu k tomu, abychom se odvážili zdánlivě nemožného.
Když je pak v poslušnosti víry učiněn první krok, dává Bůh světlo pro druhý krok. Tak zůstáváme závislí na Něm, rosteme v milosti a získáváme sílu. Když je vše za námi, děkujeme a chválíme Ho za to, co učinil.
Bůh vyzývá lid, aby se vydal na cestu. A co zjišťují, když udělají první krok? Zakusí, že právě vody před nimi, které se jevily tak hrozivě a nepřekonatelně hluboké, se staly prostředkem k jejich záchraně. – Byli zachráněni z moci Faraona a jeho vojska, a sice úplně a pro všechen čas.
DHIN,19/4/2017