Marek 16,3
Ty ženy doprovázely Pána Ježíše na celé cestě z Galileje až do Jeruzaléma. Den za dnem Mu věrně sloužily. Pak prožily to, jak stál před Pilátem, a slyšely, jak zástup volá: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ Také viděly, jak sám nesl Svůj kříž, šel na Golgotu a byl tam na tento kříž přibit. Slyšely volání: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“
Pán Ježíš pro ně znamenal vše. Proto tyto ženy v pátek večer vyšly, aby viděly, kde byl pohřben. Jako poslední důkaz své lásky chtěly nabalzamovat Jeho tělo. V den po sobotě se hned ráno vydaly na cestu. Ale věděly, že před sebou mají pro ně nepřekonatelnou překážku: Velký kámen uzavíral vchod do hrobu. Na- jdou potřebnou pomoc, aby kámen mohl být odvalen?
Počítaly s tím, že svého zemřelého Pána najdou. Měly malou sílu, malou známost a snad také špatnou paměť. Pán přece předem oznámil Své vzkříšení; ale na to ony nemyslely. Avšak jejich srdce byla plná lásky k jejich Pánu. A na lásku těch Svých Pán vždy odpovídá – přes jejich slabost. Tak také předešel jejich těžkosti: „A vzhlédše, uzřely odvalený kámen.“ – Pán vstal! Žil! U prázdného hrobu už nebylo pro ně nic k činění.
Také na naší cestě víry leží často velké „kameny“ – výzvy pro víru. Možná, že nevidíme jasně, chybí nám potřebná známost Bible. Avšak milujeme svého Pána a chtěli bychom Ho ctít. Pak smíme důvěřovat Jeho moci a počítat s Jeho pomocí.
„Pamatuj, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých.“ (2. Timoteovi 2,8)
DHIN,16/4/2017