Dvacátý druhý Žalm je snad nejotřesnějším svědectvím Starého zákona, které poukazuje na utrpení Pána Ježíše na kříži. Slova, která zde prorocký Duch vyslovuje, jsou v Matouši 27 výslovně citována z Ježíšových úst: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“
Co to asi znamenalo pro Pána Ježíše, když musel před ušima těch, kteří Ho nenáviděli, vyznat, že Bůh, jehož zalíbení na Něm vždy spočívalo, Jej opustil? – Myšlenka na to působí, že se ztišíme, neboť víme, proč Ho Bůh musel opustit. Každý vykoupený to musí a smí vyznat: Bylo to kvůli mým hříchům, které tam na Něm ležely, za které On tam zaplatil Svým utrpením a smrtí. Tak to odpovídalo moudrému a svatému Božímu plánu podle Jeho svatosti a lásky. A Jeho milovaný Syn, který byl vždy jedno s Otcem, tento plán naplnil. V ctící bázni se skláníme před Ním, naším Pánem a Spasitelem.
Ale i když Pánu během Jeho utrpení nemohla být dána odpověď – v okamžiku kdy „vypustil duši“, kdy vydal Svůj život na smrt, odpověď přišla: Opona chrámu se roztrhla odshora až dolů. Bůh neváhal ani na okamžik, aby vyjádřil Své plné zadostiučinění nad smírčí smrtí Svého Syna. Žádná opona nadále velebiteli nezabrání ve vstupu do Boží přítomnosti. Jaká triumfální odpověď! Jaké Boží svědectví o tom, že dílo na Golgotě má plnou platnost!
DHIN,14/4/2017