Římanům 5,20-21
Milost kraluje ve spravedlnosti, když Boží srdce je jejím nevyčerpatelným zdrojem a pramenem, a protéká bez omezení ztraceným a provinilým světem. Kdo může vypravit její plnost? Žádná hloubka potřeby v nejzkaženějším lidském srdci ji nevyčerpá. Žádné rány hříchu nejsou příliš velké, aby je milost nemohla uzdravit. Žádný zástup hříšníků není příliš velký pro její neocenitelné dary. Všichni všude jsou zváni, aby volně mohli mít účast na rozhojnilé Boží milosti. Ale jak málo je těch, kteří přijímají její nabídku. A u těch, kteří to učiní, je tak slabé ocenění její plnosti a požitek jejích nevyčerpatelných opatření! Kde je člověk, který by chtěl vzít malou číši a ponořit ji do oceánu rozpuštěného zlata, tekoucího u jeho nohou? Nechtěl by každý naplnit tu největší nádobu, kterou vlastní? Oceán zlata je jen slabým obrazem plnosti a volnosti Boží milosti. A přece, jak málo ji přijímáme do nádob svých duší, jak o tom svědčí naše křesťanství! Žádná mysl si nedokáže představit plnost milosti našeho Boha. Výška, hloubka, délka a šířka jsou výrazy míry, ale jsou krajně neschopné představit našim duším rozsah a plnost té milosti, která nemá omezení či ohraničení, která stále plyne k člověku z Božího srdce ve věčné slávě, a která nemá konce pro všechny, kteří ji přijímají. „Neboť poněvadž onoho jednoho pádem mnoho jich zemřelo, mnohem více milost Boží a dar z milosti toho jednoho člověka Ježíše Krista na mnohé rozlit jest.“ (Řím. 5,15) „Neboť znáte milost Pána našeho Ježíše Krista, že pro vás učiněn jest chudý, jsa bohatý, abyste vy jeho chudobou zbohatli.“ (2. Korintským 8,9) E. C. Hadley,TLIN,25/7/2014