Boží Církev má nepřítele, který nespí. Jeho útoky začaly hned na počátku její historie; nejprve pronásledováním zvenku, potom, a úspěšněji, svody a kažením zevnitř. Můžeme být vděčni, že Bůh dovolil Satanově moci, aby se v tomto směru zjevila tak brzy, neboť jako důsledek máme v epištolách Nového zákona ukázán božsky daný prostředek proti jeho úskokům a božskou metodu nakládání s nimi.
Je pozoruhodnou skutečností, že jak apoštol Pavel, tak i Jan, byli použiti Božím Duchem jako nástroje Jeho svědectví sedmi shromážděním. Jan píše sedmi shromážděním ve Zjevení 2 a 3; Pavel adresuje dopisy sedmi shromážděním: v Římě, Korintu, v Galacii, Efezu, Kolosách, Filipech a v Tesalonice. Ještě pozoruhodnější skutečností je, že v každém případě u pěti z těch sedmi shromáždění muselo dojít k nápravě. Pouze dopisy Smyrně a Filadelfii ve Zjevení nejsou poznamenány výtkou a potřebou nápravy. Jen Pavlovy epištoly Římanům a Efezským se zabývají výkladem pravdy, následovaným napomenutími na ní založenými. Epištoly, adresované pěti ostatním shromážděním, mají jasně na zřeteli nápravu vzhledem k pravdě, která je v nich ukázaná.
Láska apoštola Pavla ke Korintským, těmto jeho dětem ve víře, je velmi krásná. Mnohé bylo možné omlouvat jejich nevědomým stavem. Nevědomost, která nás vyznačuje dnes, je méně omluvitelná, neboť psané zjevení od Boha je úplné. Co je při nás chybné? Je to to, že nemáme skutečný zájem o Boží věci? Jistěže máme ve svých rukou lék v podobě psaného Božího slova. Studujme je v závislosti na Božím Duchu a nalezneme uzdravení.
F. B. Hole,TLIN,24/7/2014